Bylo by příliš snadné říci, že když žijeme cizí životy, přestává být na cokoliv dalšího čas. Jsou to občas ale střípky, co nám připomenou, že jednoho dne pořád můžeme být svobodní a dýchat jarem. To letošní jaro utíká ohromnou rychlostí, kdy jednotlivé špičky rostlin vyčuhují do světa a připomínají nám, že máme uvnitř sebe růst jako krokusy a rotovat u toho.
První záchvaty
V tichosti dnů
Pohled Volumes, jen jeden
Střešní záře
První plné sedmikrásky
Špičky pupenů
V nápalu špiček u budky
Život s klacíky
Jaro ulitek
Cizí zastřešení
Nad ostatními
Miliony dalších
V tulipu
Narcis v rozkvětu
Příprava jabloní
Není to jako v době před budoucností, ale je to docela pěkné. Nejhezčí jsou stejně asi stromy v zahradách a nekonečný úžas nad květy, kdy čas přestává jednoduše existovat. Stejně jako krokusy v tom světle a v konečně teplých dnech musíme kráčet a hledat cestu domů za všech okolností. Sedět u kávy. Toulat se po Budapešti. Pozvracet Tima Cooka. Ňaf. Chci cítit jablka.
Zatím žádné komentáře.