Malovat podzim... to už tu zkrátka bylo, ale k malování podzimu tak nějak patří dívat se na listy, dívat se na nebe a dívat se okolo sebe, jak podzim vnímá nejen příroda a zvířátka, ale i celý svět a my s ním.
Mnoho instadýchánků začíná dost nevinně. Dneska šlo o celkem nepatrnou věc, totiž chytit za ocas portál, aby co nevidět padla další placička a všechno bylo hotové. V záchvěvu čerstvého vzduchu se najednou podzim projevil svým půvabem, svým dechem nasáklým listím a listím nasáklým barvou. A protentokrát nebylo zrcadlovek, jen mobilních vychytávek - a přesto, na každém kroku byl nakonec zázrak.
Asi největším zázrakem při cestě do neznáma byl objev rákosu a v něm schovnaých doutníků, čímž se obyčejná procházka změnila na doutníkové dobrodružství a okolnosti začaly lákat k tvořivosti a skákání pro divoké doutníky pěkně po kapitánsku, jen aby víle mohly podzimem zářit slunečnicové oči a mohli jsme si užít krásného dne.
Mnoho zvířátek mělo dost podobný názor, ať už šlo o kočičky, slípky, kachničky, šneky, žížaly, nebo vždypřítomné a mazlivé nutrie. Ti všichni si užívali barevného podzimního dne a s večerem se určitě zase odebrali do svých pelíšků a uložili se ke sladkému spánku. I pro ně byl tento den dobrodružstvím, jedním z mnoha, která nás všechny čekají, pokud jim dáme šanci.
Zatím žádné komentáře.