Klasično. Letošek nesmí být žumpa. Jímka. Výjimka. No nazdar. Všechno se plete. Tyhle chvíle si prostě musíš vrýt do paměti, čumáčku, a uchovat je tam na věky věků, protože kdo ví, jestli se budou ve stejném sledu opakovat. Nevychází to letos moc podle scénáře - nejsou schůdné čaje a není na nic čas kvůli zamotaným únikům osobních údajů a taky tyhle dva dny kvůli… sovičkám. Naštěstí se ale zvrtlo konečně a všemu bude brzy konec.
Fialky jsou jednorožci
Čnící sporofyty
Tiší kytíci
První lísknutí
Drůhé lísknutí
Špičáci
První pampelišky mají vždycky silně urbanistické sklony
Zase ta jedna a milion
Kočení
Špičky
Dotek jabloně
Roští ve stínu větví
Špičatý plot
Modré vonění
Fialovění se
Květy začínají špičkami
Housenkové listí
První letošní hugadůr
Jiné špičky
Špiček není nikdy dost
Další špičky
Je užít si svůj čas když… a tak dále. Není nad to mít i v tak speciální den myšlenky místo v cloudu kdesi dole, v pološeru, kam nedosáhne tiché chvění lísky, kde jsou jen samé chyby v Javě a špatně uzavřené axiomy. Meh. Kéž by to jaro nešlo vždy jen tak prošvihnout.
Zatím žádné komentáře.