Dýchánky se k naší radosti staly nepravidelnou tradicí. Pomáhají, když je potřeba se vyndat jen nepatrně. Letos první, nedělní a v celkovém pořadí čtvrtý nás zavedl do bitevního prostoru s mosty.
Tyto mosty pěkně reprezentují rčení, že věci jsou a zas nejsou. Některé z nich nebyly dokonce nikdy ani dokončeny, či se to alespoň tak na první pohled zdálo. Na nich a v jejich okolí hopkalo spoustu výletujících lidí, někteří si vše se zájmem prohlíželi, jiní tam zas leželi na kole. Z výšky zavanulo cosi jako respekt - asi by nebylo úplně nejlepší zkoušet skákat dolu, natož opakovaně. Na skoku jednoho vysokého okraje seděla bezhlavá slečna a sepisovala něco úžasného. Měl jsem strašnou a neodolatelnou chuť sníst v tu chvíli její sny. Protože se to ale nestalo, zůstane její příběh navždycky tajemstvím.
Výlet se, jako obyčejně, vydařil. Obrázková spokojenost tu ale dost chybí, protože scházela nějaká ucelená vize a snímky nereflektují, co by měly. Přebily to potíže s utržením ze řetězu a pak taky odpoledne bylo moc tvrdé a nechtělo produkovat správné body a objekty. Ale pětka bude určitě skvělá.
Komentáře