Pomalu bývá kolikrát ve skutečnosti velmi svižné. Přípravy na jaro zmizely stejně rychle, jako přišly - podobně jako krychle. A stihlo se všechno možné. Pečlivá příprava kočičího budníku, jarní úklid, vyndání upěchovaných zimních zábran ze skla a dokonce i zašpičatění první zeleniny a palem za oknem.
Přestože přiletěl oficiální astronomický raroh, letos se nekonala žádná tradiční jarní vycházka do divočiny. Snad za to mohly okolnosti, snad kalendář - kdo ví. Alespoň byl den jak vyšívaný a poklidný, a to bylo takovým příjemným bonusem po cestě.
Přes snové mraky, černočerné oblaky, tvořící svým děsem zmatky a opaky, dorazily za svítání pozdravy od těch nejlepších, nahodily zimou popadané gatewaye a připomenuly, že jaro je ztělesněním úspěchů a kdo chce špičatět, musí na sobě podobně jako kvítí taky neustále pracovat - až do hořkého konce.
A je to teda první jarní, nebo letní den?
Zatím žádné komentáře.