Je moc pěkně a všichni vyráží vstříc novým zítřkům a fotozážitkům léta. Měly by to být vyložně inspirativní dny, ač se k nim přes kolísající zmatenosti a dezorientace jen těžko dostává.
Ale aspoň Romanga to rozjela vážně ve velkém stylu a pořídila si nový stroj, což bylo dostatečně motivující minimálně pro pár následujících pokusů napříč těmito týdny. Jakýkoliv přesný pohyb a operace vyžadující komplikovanou přípravu teď nesmírně fyzicky bolí, proto jsou ty dva obrázky reverzním objektivem celkem cenné.
Nějaké motto k tomu... To, že žijeme, ještě neznamená, že jsme naživu. Občas teď právě přijdou chvíle, kdy se zdá, že je všechno zase skutečné a už už to dostává nějaký rozměr a navenek se vylupuje dokonce i nějaký pocit, případně jednoduchá emoce. A s tím se už dá nějak naložit. Dokud to jde.
Zatím žádné komentáře.