V úterý večer jsem zase jednou po převelice dlouhé době četl zajímavý článek, na který se nedá nereagovat. Nechce se mi tu nic konkrétně specifikovat, ale de facto je to pojednání o jakémsi novém produktu na Internetu. V…
Eida.cz
Tak jsme se přece dočkali... přišla zima a s ní i čas velevánoční, velevánočkový, vločkový, s kaktusy... I když není mráz venku, celé to připomíná víc než nápadně Grónsko a jeho přebílené ledové sněhy bez fekete, nejvíc nefekete…
Jsem na cestě. Nad hlavou mám olověné nebe a vůbec celé je to děsně pochybné, ospalé a depresivní. Zhasnutí světla přineslo aspoň trochu lepší pocit. Dneska je v plánu pekárna. A možná návštěva Methose, kdo ví. O dost horší bude…
Zlopatil jsem si pohádku! Ale ne, to je neštěstí. Už zase. A přitom se zdálo, že něco víc bude jak prdnutí rohlíkem. Taky posloucháte rádi ticho? Plazíce se tmou v nadnárodním vlaku a v očekávání kvalitní nečinnosti si tu právě…
Každý den nemusí být jako ty ostatní. Neměl by. Vlastně vůbec ne. Vždycky je to jinak. A přesto pořád dokola. Již jedenáct měsíců tohoto roku za námi. Ač to vypadá jako plynulý celek, jsou zde snad na každém kroku jasně patrné…
Místo kvalitního večera přišlo zatím jen utrpení. Jakoby se všechno začalo zase motat a zbytečně zamotávat a zamotávat se do sebe... Sklo se nerozbilo, boty šly tiše a únava způsobila nečekaný výlet. Celkem smutný, nebylo moc…
Někdy od minulého týdne plně začínám rozumět jednomu z témat probíraných na tehdy první seanci s Tygříkem v čokoládovně. Je to skutečně tak, jednou z nejzákeřnějších institucí je skutečně pošta a jeden prostě neodolá, aby jim…
Ve snaze proniknout zpátky hustou stěnou mlhy vzpomínek se ti chce vykřičet ze sebe vlastní pocity touhy v dávno zapomenutém jazyce. Vidím tě, když se po nocích poflakuješ po studených místech města, když se plížíš ulicí a…
Je noc, jako vždy. Tolik je toho poslední dobou k ničemu. Úplně jsem se zničil a nemůžu se za to na sebe ani podívat, jsem si sám v očích nepřítelem. A ještě ke všemu si nemám jak a hlavně s kým udělat a vypít fakt nejlepší čaj…
Sedím. Ono mi nic jiného už ani nezbylo. Venku je zima a nestojí to za nic. Snažím se vzpomínat na něco, ale nemůžu si vzpomenout ani na co si potřebuju vzpomenout. A tak, jak mi ubývá čaj a snědené croissanty, se pomalu stávám…