Nikdo tě nedovede naučit připravit se na první a poslední den. Přijde mi to jako včera. Teda včera v noci to bylo jako včera. Je prosinec 2010, lehce sněží, pořád je rozpracovaná jedna povídka a na topení se motá spirálka. Zrovna…
Den za dnem
Jak vítr vane, počasí se mění a sem tam se děje něco i kolem nás.
Zvládli jsme únor s odřenýma ušima. Poměrně. Doufám teda. Zbývá ještě zítřek. Bylo to vyčerpávající a tento večer, kdy se BTC konečně přiblížil hranici ATH a zhavarovaly burzy, je toho jen dokonalým ztělesněním. Týdny plynou…
Vstát a zažít dobrodružství je jedním velkým doporučením, stejně jako jako rada držet si motivaci, morálku, nikdy se nevzdávat a vydržet až do hořkého konce. Jinými slovy, zkrátka a jednoduše rotovat. Hezky se to řekne, ale občas…
Představ si svůj život jako vodní plochu. V nějakém biomu. Sem tam mangrovník. Je to idylka, dokud se neobjeví krokodýl. Nebo hůř, dokud ten krokodýl nezmizí. Třeba kdyby ho někdo vzal. Nevrátil. Neuklidil. Zašantročil.…
Mít samé desítky bez kontextu určitě zní skvěle. Deset bodů v testu, deset bodů čipernosti, deset špiček v grafu a deset lžiček kafe. V tarotu je to poněkud problematičtější a nemusí to vždycky být totální úspěch na celé čáře.…
Zálivka květin v zimě je samozřejmě téma, ale věnovat se mu rozhodně nebudu, asi nechci. Jen si tak občas zalistuju v hlavě kalendářem, vzpomenu si možná na kaktus a povzdechnu si, kdo namísto mě zalévá květiny, když zrovna…
Bylo by fantastické udělat z nudného příběhu o cestě studeným větrem do lékárny dobrodružné vyprávění na celý večer, co by se dalo poslouchat během mlsání u krbu a každý by mohl hlavnímu hrdinovi neustále fandit. Asi to ve…
O zubních chobotech toho moc nevím. Vlastně o nich nevím vůbec nic, o jejich existenci mi povídali, že mu hráli, až ve dnech nedávných. Byly to dny nostalgických prozření, plných zubního dobrodružství a nesmírných skoků a posunů…
Reparát už dávno, zdá se, není jen výsadou karkulek. Ale hodně se toho poslední dobou nese ve znamená oprav a regenerací a dokonce ani laborace z minulého týdne nebude výjimkou. Možná je to tím, že o ní nepadla ani zmínka, možná…
Tolik možností, tolik slepých cest. Obyčejně preferuji pokročilé operační plánování nad intuitivním stržením volantu doleva, ale po nějaké době mimo kapacitu, v okamžicích zarovnání, to může být možná jinak. Už podle cesty skrz…
Si tak jdu okolo zlého domku rodiny vší a pavouků, protože to je jediné blízké místo, kde ještě pošta tak nějak udržuje schránku pro odchozí dopisy, přitom je prima teplo pozdního května a zase padá taková ta marnost, protože…
Když vstaneš dostatečně brzo ráno, zažiješ dobrodružství. To je pevně dané. Tento den začal dinosaurem. Naštěstí. Ale byl to i tak asi nejpodivnější zážitek, jaký kdy z laboření zatím vlastně byl. Všechno totiž probíhalo úplně…
Sedím si v zimě. Skoro jako ve své jamce, tedy kéž by. Kočička líně leží v křesle a její očka jsou jako dva unavené korálky štěstí. Takové barevné kamínky. Když vstane a zahledí se z okna, má pohled rázem tak majestátní, že by…
Není to snadné. Nikdy by mě nenapadlo, jak důležité mohou být takové nepatrné maličkosti, jako třeba vědomí toho, že pokaždé je možné tweetovat, pokud si to situace zrovna vyžádá. A třeba toho kolikrát i vyloženě nevyužít. Jen to…
Dívat se s výhledem do budoucnosti vyžaduje víc než jen špetku fantazie. Navíc když je to do celého nového roku, který z nějakého důvodu zrovna započal, je to úkol poměrně nad síly kohokoliv, kdo se předtím neúspěšně pokusil…
Letní laborování je pokaždé speciální v tom, že cestou okolo z důvodu prázdnin nikde nepobíhají děti do školy, zatímco je vše už dávno hotovo. Ani dnešek se v tom nijak nelišil a zase jen dokázal, že rituály a hluboká ponoření do…
Během výjimečného čtvrtečního rána mi při pohledu na strom za oknem přišlo až neskutečné, že se jako kočky pod nohy pletou všechny vzpomínky na to poslední osamocené ráno v zahradách Corcomaru. Nemůžu si to přesně vybavit, i když…
Když vše začne venku nakvítat, hned je více radosti. Možná. Asi určitě. Jarní laborování je ošemetná záležitost, protože je potřeba vychytat přesně ty dny, když už není zima, ale ještě není ani totální, tedy zcela vypuklé, teplo.…
Nikdy nezačínám milý deníčku, až moc dobře na to vím, kam slova ve finále doputují, nebo že antropomorfizace má pramalou cenu a daleko se s ní nedojde, ne-li že snad tu celkovou cestu dokonce nepatřičně zkracuje. Přesto dny zase…
Dny budoucnosti letí. Obdobně jako loni zrovna nastalo období náboru nových přírůstků do našich armád nemrtvých, což zahrnuje jejich podrobné prozkoušení ve všech ohledech. Jako loni, i letos mám to písemné. A je to strašidelné.…