Eida.cz - Trpělivost přináší badge

Trpělivost přináší badge

24. listopadu 2017, 17:36 Eida

Není hez­čího po­ci­tu, než když vpravo na­ho­ře padne pla­ti­na a je rázem vy­malováno. Há­ček je tro­chu v tom, že ať už to z hle­diska UI/UX nej­de uděl­at zrov­na vpravo na­ho­ře, ne­bo jen kvů­li to­mu, že Ingress všem trofe­jím za do­sažené achieve­men­ty ne­říká badge, ale me­dai­le, tak to­ho vlastně není možné zce­la do­sáhn­out. Ale co už, kaž­dá z nich si zaslou­ží hvěz­dičku.

Při­dat se, ne­při­dat se - základní vzpo­mínka.

Totiž, mít levan­dulovou hvěz­dičku byl dřív vr­chol vše­ho snažení, ale pak z to­ho něj­ak sešlo a všechno se to pře­stěh­ovalo za novým škrabadlem a zby­li js­me tu jen my a Ingress. Snažit se v něm ne­bylo v žád­ném přípa­dě snadné, když to pův­odně na iOS ofi­ci­álně vůb­ec ne­bylo a mu­se­lo se to hac­kovat po­řád nový­mi kompi­la­ce­mi, navíc rvalo oči dívat se na chaos, kte­rý do hry vnes­li ošk­l­iví a che­a­tu­jí­cí an­dro­i­dáři s nage­lovaný­ma Vis­ta­ma, co ne­mě­li ani kousku soudnos­ti. Sou­těž­it s teh­dejším Four­squa­rem a je­ho čis­to­tou ne­bylo pro ně zkrátka možné. Kaž­d­o­pád­ně po ča­se se to za­se na­koplo a zhru­ba lo­ni pad­la šan­ce, kte­rá jen če­ka­la na svůj plán. Zkrátka zku­sit to znovu, pěkně po­le­houčku a trpě­l­ivě. Pro­tože jak se zdá, trpě­l­ivost při­náší badge.

Když vez­mu po­po­řa­dě po­sledních pár zážit­kových týd­nů a dnů, za­září tu ale­spoň základní spe­ci­álka EXO5. Je­jí zís­k­ání bylo do­ce­la dob­ro­druž­stvím, pro­tože při všem ne­do­statku ča­su by­la do­ce­la výzvou, totiž zrov­na v těch dnech cho­dit po měs­tě a tvo­řit jedno ne­ko­nečno za druhým, te­da vlastně jedno po­le za druhým, ne­bylo úplně snadné. Pro něko­ho, kdo to ne­potře­buje dávat vy­loženě na po­ho­du, by dost možná s vhodným měs­tem sta­či­lo i ko­lem sed­mi ho­din na při­blížení se k tie­ru 2, ovšem na po­ho­du a bez zby­tečného cho­zení se to dalo stihnout na základní v roz­ložení při­bližně do dvou dnů po dvou ho­di­nách. Znovu za čas dě­ku­ji své víle, kte­rá mě dokon­ce i do měs­ta do­pravi­la a za­se si včas vy­zved­la. Běh­em oněch ma­gických chvi­lek bylo k vi­dění něko­like­ro vzácných příl­eži­tos­tí v zápa­du ve­černího slun­ce, kte­ré svým zla­tem prozář­i­lo uli­ce a nadch­lo lid­ská srd­ce. Oby­čejně je lepší cho­dit inkogni­to a jen po­zo­rovat ostat­ní agen­ty, v tyhle dny tam byl je­den náš a ke kon­ci asi čtyři cizáčtí, co snad stahova­li smyčku ko­lem ur­či­tých míst. Když se setmělo, padlo po­slední po­le a s ním ko­nečně i odzná­ček. By­la to úleva.

Druhý ob­rázek je manifesta­cí du­cha trpě­l­ivos­ti v pi­xe­lech. Ony­xová So­journer je vál, kte­rý stál mno­ho od­hod­lání a od­říkání za bo­jů loňského před­vánočnění, kdy by­la šan­ce už o všem okrajově uvažovat. Lis­topad; venku zi­ma, tma, Zuza­na a za kaž­d­ým oknem ra­ráš­ek. Větši­na dnů ne­by­la tak těžká, dokon­ce js­me zvlád­li i ce­lé lé­to s návš­těv­ou Davídka v je­ho chýši a výpravu do ji­ných, mno­hem magič­tějších míst. Mít poct, že se to tře­ba něk­dy nes­tíhá, je ja­ko když hro­zí de­ad­li­ne a najednou do­j­dou všech­na da­ta. Po­čítadlo 24 ho­din se si­ce re­se­tuje s kaž­d­ým hackem, ale přesně pro tyhle úče­ly a mno­ho dalších je tam ješ­tě k dispo­zi­ci ja­ká­si gra­ce pe­ri­od, kte­rá po­sky­tuje špičku na­děje všem, co při­j­dou poz­dě, ne­bo pros­tě v za­je­tí čer­tí­ků moc poz­dě vstanou a ne­da­jí to. Ale na­ko­nec je to tam, rok je pryč jak nic, při­tom ten­to den byl tak tro­chu ne­před­stavi­telný.

Závěr­em ra­dost z chůze - to když ne­můž­eš cho­dit, ne­bo ne­můž­eš z prin­cipu cho­dit. Pro­tože to pros­tě ne­dává smy­sl. 300 km ale není zas ni­jak velká věc, když se vez­me v úvahu, že to jde pros­tě po kous­cích, te­dy přesně­ji vza­to po krůč­c­ích. Při něj­a­kých 299 už vlastně sta­či­lo se jen to­čit na mís­tě, ne­bo tře­ba jen se­dět. Se­díš - cho­díš. Se­dě­li js­me v pizzérii, kte­rou je­den z mi­nu­lých ve­če­rů zrovinka vy­ownova­la cizí agentka a prozra­di­la se u to­ho a připomně­la nám ko­mickou si­tua­ci, kdy js­me stá­li na nám­ěs­tí a ona se mezi­tím blí­ži­la a ni­či­la všechno ko­lem se­be, při­čemž js­me jí okamži­tě ru­ši­li všech­ny deploye. Je vž­d­ycky zvlášt­ní, jak tihle čiperní­ci kou­ka­jí do mo­bi­lů a ne­ma­jí moc tu­šení o sku­tečném svě­tě, při­tom vlastně kdoko­liv s te­lefo­nem v ru­ce může být po­ten­ci­álním agen­tem. Zkrátka vše js­me da­li na okamžik do kapes a děl­a­li ja­ko­by nic, ona se po chvil­ce oto­či­la a díva­la se na­ším směr­em, ne­tu­ši­la nic. Asi ja­ko u vše­ho, i Trekker by měl být svo­je ste­ath stránky. Při­j­deš na cizí por­tál ne­pozván, ode­j­deš ne­poznán.

Teď už vše ostat­ní půj­de rych­le­ji. Sta­či­lo si zkrátka jen poč­kat na vhodné okamžiky, po­las­kat si trpě­l­ivost na líčku asi ja­ko ko­čičku. A ony se ty odznáčky a nál­epky navr­ství.

Eida
Tento článek přečetlo již 10 čtenářů (0 dnes).

Komentáře

Nový komentář