Ono to tedy původně ráno skutečně bylo, dokonce takříkajíc pernštejnské, ale jako obyčejně došlo k několika málo nehodám na louce a zdržením a ke snídani s čmeláky a podobně a ještě ke všemu dalšímu, možnému i nemožnému. Rána se obyčejně totiž hrozivě ráda protahují až do odpoledne, kdy náhle končí. Ale nepíšu tady v každém z nich, nesloužím jako inspirace pro někoho dalšího, nepadají mi platiny či hvězdy z nebe co týden a nedávám si už kávu striktně o čtvrté. Ale cokoliv z toho bych mohl.
Aktuálně mám 68 % trofejí Skyrimu a další jistě přijdou na řadu, ale od intenzivního platinování to chtělo alespoň na chvíli pauzu, protože se to prostě nedá jet v kuse jako mnozí. Navíc se teď ze všech stran spíš ozývá Diablo III a když se včera zastavil Jared na dva kafexy, tak taky nevypadal jako největší platinář ze všech, spíš jako poctivý pracant sloužící čtyřiadvacet hodin denně jako android. Nebo jako Kara.
Když se ale ještě ohlédnu za Skyrimem a jeho trofejemi, ne všechny jsou tak těžké, jak se na první pohled mohlo ještě v listopadu zdát a naopak. Nejsložitější z nich jsou především časově náročné, konkrétně stříbro zlodějské gildy, kde se rozličné questy generují víceméně náhodně, dále pak hlavně maxování skillu na 100 a dosažení 50. levelu (což jde skoro ruku v ruce). Šacování kapes a stotisícové jmění po dokončení hlavní linie překvapivě ztratí svou náročnost. Pokud bych měl ještě shrnout děj, pak mě nejvíce zaujaly patálie se zloději a medovinou, nejméně zatím občanská válka, která je víceméně pouze a jen o dobývání pevností a pokud je už hotová hlavní linie, není problém nechat vykonat všechnu špinavou práci Odahviinga a všechno je hotovo zdarma. Mezi krásné exteriéry bych zřejmě započítal jezírka v okolí Eldergleam sanctuary, mrazivé kry daleko za Winterholdem, možná nějaké ty podzimní scenérie z Riftu a pochopitelně Sovngarde se svým zázračným nebem plným hvězd. Naopak úplně nejnechutnější mi přijdou ledové pevniny a s tím souvisí všemožné steampunkové kobky plné dwemmerského metalu. Z kobek ještě hodně ujdou staré nordské ruiny, především jejich velkolepé závěrečné místnosti. Snad během několika dní už dokončím questy magické a vrhnu se do služeb temného bratrstva, naučím se cestou zbývající shouty a platina se co nevidět objeví sama.
Agáta je čerstvě po operaci a odpočívá doma. Moc se netváří, nic se jí nechce, ale vypadá aspoň čím dál lépe a olizuje si stehy. Je moc šikovná, hodná a kouzelná. Musíme doufat, že se dá co nejrychleji opět do pařátku a bude si zas hrát a lovit venku zpívající ňaminy na stromech.
Všechen čas se teď snažím věnovat integraci bezpečnostího modelu GC4 v/do frameworku Nette a jeho ACL, bohužel to skoro vůbec není možné, jako kdyby tam někdo záměrně házel klacky pod nohy. Pravděpodobně je to tím, že se v tom ještě pořádně nevyznám, ale přijde mi, že celý framework spoléhá na správnou implementaci a vnitřní schovanou funkčnost modelu, což trochu nešikovně způsobuje jistou neuniverzálnost a závislost na konkrétním databázovém prostředí (kupříkladu engine MyISAM neumí cizí klíče - že se to už moc nepoužívá je zas jiná věc). Finální myšlenkou je pak přepis celého stávajícího CMS, ale to je běh na velmi dlouhou trať, neboť číst a učit se cizí frameworky může být sice užitečné, ale i opětovně časově náročné. V tuto chvíli je prioritou nový článkový interface, nová verze editoru byla totiž úspěšně zkrocena a tomu současnému silně dochází dech při spolupráci s Wordem a vkládanými tabulkami.
Taky mě tuhle vypekl iPhone. Stalo se to naštěstí poprvé. Mezi zajímavé ability patří nabíjení při spícím počítači, což je nesmírně fajn, ale zdá se, že při uspání systému došlo i k uspání iOS (nebo alespoň jeho sekundárních částí) a prošvihnul jsem kvůli tomu čtyři události. Celé se to vzbudilo až při aktivaci GSM - příchozím hovoru - a pak vše naskočilo najednou. Jediná chyba na kráse, ale zatím ta nejpekelnější. Naštěstí se zas tolik nestalo, dotazníky jsem odevzdal včas a nakonec měli všichni radost.
Kvůli všem těmto více či méně závažným aktivitám nemám ani žádné fotopostřehy, dokonce ani instagramy či gramofony a tweety a nadávání na úbytky facebookových fejků (ale o něco více to teď žije na Google+, jej!). A rozhodně, až si udělám nějakou magickou chvilku, si chci spočítat tu silně medializovanou maturitní matematiku, jsem na ni totiž moc zvědavý.