Pro některé je dnes poslední školní den a den předávání vysvědčení plného šťavnatých pětek, pro jiné jen vysvobození ze spárů vzdělávacího zařízení a začátek časového prostoru pro ušlechtilou zahálku. Dnes si ale rovněž připomínáme i výročí Noci dlouhých nožů.
A na toto magické datum připadlo i mé první kafové setkání s Tygříkem, které bylo vyvoláno Garfieldem a neodolatelnou chutí na šálek kávy. Po zvážení možností byla jako místo realizace tohoto plánu vybrána čokoládovna (snad mi Baruš odpustí... :D).
Cestou, kterou jsem hned od začátku začal o dvě minuty nestíhat, se dělo několik zábavných maličkostí. Po probojování si cesty přes silnici jsem potkal expřítelkyni, prošel kolem Methosova obydlí, viděl několik teenagerů čvachtat se v kaluži a v kuřácké části Dachau se na chvíli zastavil se Zdendou, který se se dvěma děvčaty moc smál a měl radost. Pak již nic nebránilo odebrat se spolu s Tygříkem do zmíněné čokoládovny. Na kraji mostu jsme potkali Pavlu. Vypadala spokojeně.
Čokoládovna se od svých začátků značně zlepšila. Tedy alespoň její exteriér, neboť jsme se rozhodli zůstat venku, kde jsou nyní stolky a lavička. Původně holá kamenná zeď Zelené brány byla ozdobena květinami a i před ní, stejně jako před originální kavárnou, stojí velký červenobílý muškátový kolos. Trochu to opadává.
V zajímavě barevně uspořádaných proutěných křeslech se sedělo velmi pěkně, vzduch byl krásně čistý a sem tam si nás někdo vyfotil. Pohledem na nápojový lístek jsem také učinil objev - mají tu rozlévaný Sauvignon, 0,1 l za 25,- Kč.
Tygřík mě moc potěšila. Nevěděli jsme to o ní, ale i ona má nejradši prodloužené jako my. A nesladí. Protože je v celé čokoládovně cukr všude volně k dispozici, tácek se šálkem kávy, smetanou a čokoládkou působí velice čistě a elegantně.
O chvíli později přišel Milan a měl radost. Prohlížel si zase nějaké novinky.
V průběhu našeho kafování jsme diskutovali o blogování, Internetu, ajťácích, nocování v bouřce, Liberci, požehnaných severských zemích, hvězdách a o dalším možném i nemožném a skládali jsme si kousky uplynulého roku z různých úhlů pohledu, což bylo velice poučné a překvapivé. Rozhodně Tygříka ke kávě doporučuji, je úžasná. Závěrem jsme položili základy jistého možného budoucího projektu - sbírání záhad po městě. Inspirací nám v tu chvíli byla úplně mokrá autobusová zastávka se spoustou střepů na zemi, zatímco okolí bylo suché a žádně sklo nechybělo. Tak uvidíme.
Odpoledne byl již bez Tygříka vzat útok na původní kavárnu, která jela v rytmu celkem sympatické sestavy Míša-Marek-Iveta. Došlo na ten den v pořadí druhé kafe, zamyšlení se nad anglickými rozhovory a nejen hudebními tématy a kousání vanilkové čokolády, která mi tu vesele křepčí na stolku vedle.
Takže ji jdu dál zakusovat a zatím se loučím :).